úvahy

Teprve v těchto "morových" dnech jsem pochopil, že když se zdravíme, přejeme si zdraví. Nejen těla, ale i duše. Snažíme se dodržovat všechna preventivní opatření, abychom naši křehkou tělesnou schránku ochránili před nebezpečnou nákazou. Den za dnem však roste význam duševní hygieny. Nebylo by moudré ji zanedbávat. Je stejně důležitá jako mytí...


Stále se učíme...
Když si čtete evangelia,
pak vidíte Ježíše,
který pláče a taky se raduje,
miluje, ale cítí i vztek,
a cítí se i sám.
Ježíš v evangeliu ale nikdy
nefňuká a nebrblá,
nezabývá se tím, proč nejde to či ono,
nikdy není lhostejný k žádnému člověku.
K žádnému z nás......

Bože, v němž se rodí a navždy trvá Život světa,
který naplňuješ duše lidí, andělů a všeho stvoření
touhou po lásce, bezpečí a štěstí.
Ty toužíš po našem návratu
k jednoduchosti a prostotě,
učíš nás úctě k životu druhých lidí
i úctě k životu vlastnímu.
Pohlédni na nás, dotkni se našich ran.

Sestry a bratři, vzhledem k novým karanténním opatřením, vydaným vládou ČR, ruším vikariátní shromáždění k volbě patriarchy, které bylo svoláno na sobotu 14. března v Plzni. Nový termín bude oznámen v závislosti na vývoji situace.

Na postních duchovních obnovách jsme si položili otázku: Co je léčivého na ženách a mužích? Myslím, že potenciál uzdravovat (vztahy, společnost, svět, církev) máme tehdy, když jsme autenticky lidmi ve svém ženství a mužství. Proto žena potřebuje objevit svou mužskou stránku ("animus") a muž svou ženskou stránku ("anima"), což nejde bez riskantních...

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte. Vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1. Petrův 3, 9)

Pondělní večer po bohoslužbě nemocných. Sedím v pracovně, poslouchám Dead Can Dance (1984). Usrkávám vystydlý kafe. Prohrabuju se fotkama. Dopisuju deník.

Tváří v tvář smrti můžeme klidně žít, se správným odstupem od věcí. Naše práce, náš majetek, lidé kolem nás všechno se relativizuje a dostává svou správnou míru. Žít spolu se smrtí znamená též žít vědomě, zcela v přítomném okamžiku; znamená to cítit, co život vlastně je: že to je nezasloužený Boží dar, který mu budeme muset vrátit. Přijmeme-li...

Nebeský Otče, tys poslal světu svého Syna, abychom byli uzdraveni jeho ranami. Shlédni na všechny trpící na těle i na duchu a dopřej jim odpočinutí od bolestí a smutku. Prosíme o to ve jménu Krista, našeho bratra a Pána, který s tebou a Duchem Svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.