Naslouchání, které uzdravuje

31.01.2019

Sestry a bratři.

Nedávno jsem v jedné knížce četl, že na svůj život se můžeme dívavat podobně jako na cestu autobusem. Na dvojsedadle vždycky sedí někdo, ke komu bys měl přisednout a poslouchat jeho příběh. Ale ty se většinou rozhlídneš a hledáš místo, kde bys byl sám. Procházíš uličkou a vidíš tam šlapky i jeptišky, slabochy, zloděje i světce, šedivé a nenápadné, ale i mystické bytosti všeho druhu, lidi kteří se smějou, i ty jimž tečou slzy po tváři. Každý z nich má svou jedinečnou moudrost a tou je jejich příběh.

Tak nějak rozumím tomu, když Ježíš říká "kdo má uši k slyšení, slyš!" Když pořád jenom posuzuješ, budeš stále hluchý. Ježíš povzbuzoval lidi k lásce a radosti, zval je do kruhu (nikoho nevylučoval). Stále někoho zval na večeři, dotýkal se a uzdravoval. Ježíšův učedník je člověk, který je den ze dne stále víc plný údivu, říkají mystici.

Nedávno mi vyprávěl jeden přítel, který navštívil v jakési léčebně jednoho velmi horlivého křesťana, který sedí a vypisuje si stále něco z Bible. Když můj přítel nahlédl do papíru toho člověka, stálo tam: "Obžaloba". Zdá se, že dnes je mnoho horlivých křesťanů ochotno soudit druhé a investovat veškerou svou energii do obžaloby světa, ale málokdo je ochoten si sednout k Ježíšovým nohám a poslouchat jeho uzdravující slova.

Mějme stále odvahu milovat. To znamená uzdravovat tento svět úsměvem, radostí, odpuštěním. Neboť jak jsme dnesl slyšeli: Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Tuhle odvahu přeju nám všem.

Amen

kázání bratra Filipa při bohoslužbě nemocných v Písku, 31. ledna 2019

A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. Kdo má uši k slyšení, slyš!" Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má."

Mk 4, 21-25